43 let pravidelně udržovala hrob svého otce. Pak jí ale správa hřbitova oznámila, kdo tam ve skutečnosti leží

Fotografie: BíláVrána/ Creative Commons / Attribution-Share Alike 4.0

Chybovat je lidské, říká se. Tento příběh je o tom, jak jedna malá, nevinná a nezamýšlená chybička může jiným lidem způsobit skutečné utrpení.

O tom, že ztráta blízkého člověka je vždy utrpením, není pochyb. Vzpomínky na milovanou osobu nás tak provázejí po zbytek života. Mnozí lidé také často chodí vzpomínat k rodinnému hrobu. Tady mohou zapálit svíčku, položit květiny a setrvat v klidném okamžiku plném vzpomínek na své blízké. Stejně jako to do nedávna dělala i žena z tohoto příběhu.

Přes 40 let chodila na cizí hrob

Výjimkou nebyla ani tato žena, jejíž otec zemřel již před 43 lety. K jeho hrobu chodila velmi často. Upravovala ho, zdobila ho květinami a zapalovala zde svíčky. Vždy tu chvíli postála v tiché vzpomínce a v srdci se jí rozprostřel klidný mír. Nedávno ji však zasáhla naprosto zdrcující zpráva. Zjistila, že to vše byla jen lež.

Vyšlo najevo, že hrob milovaného otce ve skutečnosti patří úplně cizímu muži. Kvůli malé nepozornosti, která se stala hned po smrti jejího otce, byly hroby špatně označeny. Její otec sice byl na stejném hřbitově, ale ležel o kus dál. Dcera se po obdržení této zprávy zhroutila. Její syn uvedl, že matka má zlomené srdce.

Církev se omluvila, lítost však zůstává

Těžko se jí smiřuje s představou, že celé ty roky si její otec musel myslet, že se o něj nikdo nezajímá. Všechny ty květiny, svíce a návštěvy byly úplně zbytečné. Její syn uvedl, že po smrti dědečka matka kontaktovala církevní radu a požádala je, aby označili, kde je pohřben, aby věděla, kam má jít. Označené místo našla a umístila sem první květiny.

Fotografie: Freepik

Od té doby toto místo navštěvovala pravidelně a neměla sebemenší tušení, že se pověřená osoba spletla a označila jiné místo. Tolik let po incidentu se však dá předpokládat, že dotyčný už bude nejspíše v důchodu, a tak ani není koho povolat k zodpovědnosti. Církevní rada se tak rodině mohla pouze hluboce omluvit.

Na vlastní náklady pak církev přemístila hroby tak, aby její otec ležel na svém právoplatném místě. Ani to však jeho dceři nedalo úplný klid. Lítost, kterou kvůli tomuto pochybení cítí, v ní bude přetrvávat nejspíš ještě hodně dlouho. Jsou však věci, s nimiž už opravdu nic nenaděláme, a tento příběh k nim také patří. Snad se rodina s nepříjemnou situací brzy vyrovná a uctí památku milovaného člověka konečně na správném místě.

Zdroj: Newsner