Pasivně agresivní chování rodičů ovlivňuje děti i v dospělosti. Co už je za hranou a co lze ještě akceptovat

Fotografie: Freepik

Postoj a chování matky k dítěti závažně ovlivňuje jeho budoucí charakter a psychiku. Samozřejmě nelze ze všech problémů vinit rodiče a přesouvat na ně zodpovědnost, zdravý vztah je ale důležitý.

Někdy se navenek zdá, že je vše v nejlepším pořádku. Pod maskou rodičovské péče se ale může skrývat i krutost. Jako malé děti vnímáme to, co nám rodiče říkají, jako definitivní pravdu. Věříme, že se nemýlí a že jednají v našem nejlepším zájmu.

Neustálé srovnávání

Pravděpodobně nejčastější situací, se kterou se mnoho dětí setkávalo, je přirovnávání k ostatním. Pokud se jim něco nepovedlo, nebo ze školy přinesly špatné známky, slýchaly věty jako „vezmi si příklad se svého bratra“ nebo „podívej se na Helenku, té to jde krásně…“ Často jsou takové poznámky prezentovány jako motivace k lepším výkonům, jenže u dítěte mohou odradit veškerou touhu zlepšovat se, nebo ho naopak donutí neustále a nezdravě dokazovat, že i on si zaslouží uznání.

Čtenářka Olga říká, že jako malá od matky slyšela neustálé výtky a nastavovala jako příklad ostatní děti. „Verunka má dobré známky, ale ty se vůbec neučíš. Dana stíhá všechny kroužky, ale ty jsi líná.“ Olga nakonec přestala se vším, co jí kdy bavilo, protože se cítila, že stejně nic nedělá dobře. A ovlivňuje ji to i teď, v dospělosti. Kdykoliv na něco nemá čas nebo si dovolí si na hodinu odpočinout, slýchá v hlavě hlas své matky, který jí říká, že je k ničemu.

Fotografie: Freepik

Zlehčování problémů

Dalším nebezpečným chováním rodičů je shazování problémů. Může jít i o takovou banalitu, jako je rozbité koleno. Pokud dítě spadne z kola na asfalt a přijde domů s krvácejícími koleny, s důvěrou se obrátí k rodičům s tím, že ho to bolí. Většina rodičů rány omyje, obváže a dítě polituje. Jsou ale i rodiče, kteří raději řeknou „Nepřeháněj, vždyť to nic není“.

Příklad uvádí čtenář Andrej. V dětství místo soucitu vždy slýchával, že přehání, a ani v dospělosti se nic nezměnilo. Při stěhování si poranil záda, načež mu volala matka, že potřebuje pomoct s přesunutím nábytku. Když jí vysvětlil, jak se věci mají, začala ho osočovat, že celou situaci zveličuje a že se mu jen nechce. Na první pohled na tom není nic tragického, ale snaha přimět člověka pochybovat o jeho vlastních pocitech je formou skryté agrese. Z takových dětí pak vyrůstají nejistí dospělí lidé, kteří pochybují sami o sobě.

Nevinná legrace versus ponižování

Na rodinných vtipech není nic špatného, dokud nepřerostou v zesměšňování. Zvláště, když si z dětí dělají legraci rodiče. Saša své zkušenosti popisuje tak, že maminka před známými vždycky vytahovala ty nejhorší a nejtrapnější události, a ona se pak cítila zranitelně. Navíc jí neustále předhazovala, že je stejná jako její špatný otec.

Fotografie: Freepik

Jiná čtenářka zase popisuje, že nejhorší chvíle jejího dětství byly, když se její babička kvůli něčemu urazila a přestala s ní mluvit. Na první pohled se to může zdát jako dobré výchovné opatření, ale v dítěti to podkopává základní pocit bezpečí a důvěry. Cítí se bezbranně a opuštěně, pokud se od něj blízké osoby mohou tak snadno odvrátit.

Co dělat, když se tak rodiče chovají neustále?

To bylo jen několik příkladů skryté agrese rodičů. Její účinky ale bývají často zničující. Křehké duše dětí se snadno manipulují a nespravedlnosti a příkoří ze strany rodičů, kteří jim mají být tou největší oporou, si s sebou často nesou i do dospělosti. Pokud se v některé ze situací poznáváte, možná se ptáte, co dělat, abyste se nepříjemných vzpomínek zbavili. Obecné rady udílet nelze, každá rodina je jiná. Pokud ale rodičovská agrese přerostla i do dospělosti, je vhodné učinit několik opatření.

V první řadě se pokuste rodičům vyjádřit svou nelibost s jejich zacházením s vámi. Konkrétně určete, co vám nevyhovuje a na čem byste chtěli zapracovat. Tím, že jejich chování budete tolerovat a potlačovat své vlastní pocity, se nikdy nedostanete z pozice dítěte. Zkuste s rodiči mluvit přímo a narovinu, ale klidně a bez obviňování.

Zdroj: Study, Čtenářka