Je smutné, když rodiče přežijí své vlastní dítě. Bohužel i takové životní zkoušky přicházejí. Vyrovnat se s nimi vyžaduje čas, který zahojí všechny rány.
Angličanka Marie Robinson a její manžel Terrence žili v hrabství Hampshire na jižním pobřeží Anglie. Společně vychovávali tři dcery a dva chlapce Jacka a Liama, kteří byli dvojčata. Zdálo se, že jejich štěstí bude věčné. Ale přišel rok 2014, když se u Jacka objevily příznaky nemoci, kvůli níž musel být hospitalizován.
Zpráva, která rodiče zarmoutila
Během hospitalizace čtyřletého Jacka lékaři přišli na původ jeho zdravotních problémů. Na vině byl nádor na mozku. Bohužel s ním nebylo možné nic dělat a Jacka čekal smutný osud. Pozemská cesta se mu velmi rychle krátila a během pár měsíců zemřel. Celá rodina, jeho dvojče, sestry i rodiče, jeho odchod oplakali.
Život bez Jacka byl smutný
Bez Jacka zavládl v rodině Marie a Terrence smutek. Ale čas je nejlepší lékař, jenž zhojí i takové rány. Nakonec se s jeho úmrtím museli vyrovnat, protože tu museli být pro své ostatní děti, které je potřebovaly. Nebyla ale dne, aby se na malého Jacka nevzpomněli.
Malá červenka na pomníku
Marie chodila na Jackův hrob, jak jen to šlo. Zpočátku každý den, později se na něm zastavila alespoň jednou za týden. Nikdy nezapomněla přinést malou kytičku a tu dát do vázy s vodou stojící na hrobě. Když od Jackova úmrtní uběhly tři roky, vypravila se Marie opět na hrob, aby tam zanesla kytici květin.
Ten den měla od rána zvláštní pocit. Když přišla na hřbitov k Jackovu hrobu, všimla si drobného ptáčka, červenky, která v jeho okolí létala. Nebyla vůbec bázlivá, což Marii překvapilo. Ještě více ji zarazilo, když se červenka posadila na její kabelku. Měla pocit, jako by dostala znamení shůry. Napadlo ji, že to na ni vzpomíná právě Jack. Byla velmi dojatá.
Zdroj: Mirror
