Láska hory přenáší. A přenáší i těžkosti, které život lidem často připravuje. Tento muž jen plní to, co své ženě před oltářem slíbil.
Jeho manželka onemocněla rakovinou štítné žlázy. V rámci léčby tak musela podstoupit radioterapii. Ta jí sice s její nemocí pomohla, ale musela se stranit členům domácnosti. Řídila se tedy doporučením a po dobu terapie neopouštěla ložnici. Nikdo za ní dovnitř ani nesměl. Její milující manžel ji však nechtěl nechat úplně samotnou. A tak vznikla dojemná fotografie, kterou jejich dcera umístila na internet.
Fotografie se začala rychle šířit po internetu
Merci Newman nezažívala příjemné časy. Nejenže prožívala psychicky náročnou situaci, kdy se musela vyrovnat s tím, že bojuje se smrtící chorobou, musela se navíc kvůli svým milovaným na čas přesunout do izolace. Jejímu muži bylo jasné, jak těžké chvíle prožívá, a rozhodně ji v tom nechtěl nechat samotnou. A i když za ní nemohl přímo do ložnice, vymyslel jiný způsob, jak jí být nablízku.
Jednoduše si před dveře ložnice postavil pracovní stůl i s křeslem a pootevřenými dveřmi si se svou manželkou mohl povídat. Celou dojemnou situaci zachytila jejich dcera a zveřejnila fotku i s komentářem: „Moje máma musí zůstat ve svém pokoji v izolaci kvůli jejímu ozařování kvůli rakovině, takže můj táta si postavil stůl u jejích dveří, aby jí dělal společnost. A já brečím.“
Podporoval ji, jak jen mohl
Takové milující chování ocenila řada lidí, a tak se fotografie začala šířit po sociálních sítích. Merci se později vyjádřila, že ji její manžel podporoval po celou dobu léčby. Absolvoval s ní každou návštěvu u lékaře a byl jí nablízku, jak jen to šlo. Sedmnáctiletá dcera Mackenna zase uvedla, že díky této situaci opravdu pochopila hloubku a hodnotu skutečné lásky. Nejsou to dobré časy, ale právě ty zlé, kdy vzájemná láska prochází zkouškou a teprve se ukazuje, jak skutečně pevné pouto mezi sebou mají dva lidé, kteří se milují.
Mercina léčba pokračuje nadějně, a tak se těší, že se brzy vrátí ke své učitelské profesi, kterou miluje. I její případ potvrzuje to, co už je i vědecky prokázané. Lidé, již mají podporu v těžké nemoci od své rodiny a přátel, mají mnohem větší šanci se uzdravit než lidé, kteří jsou na vše sami. Fyzická přítomnost není tolik důležitá jako spíše emoční účast.
Pokud nemůžete být nemocnému člověku fyzicky nablízku, rozhodně mu pomůže i to, když se vzájemně spojíte přes telefon nebo počítač. To vše se počítá a může to mít významný vliv na úspěšnost celé léčby. Ale i zde se musí udržet zdravá rovnováha. Přílišná péče může v pacientovi naopak vzbuzovat pocit, že je na obtíž. S troškou empatie se však dá správná míra podpory a pozornosti vyladit.
Zdroj: Fumara
