Ačkoli žijeme v době míru a netrpíme hlady, dětí v dětských domovech bohužel neubývá. Dětí bez rodin je stále mnoho, bohužel.
Už mi bylo šedesát a do důchodu mi zbývá jen pár let. Můj manžel byl voják a máe jediného syna. Ten žije zvlášť se svoji rodinou. Má dobrou práci, skvělý plat a dvě krásné děti. Kvůli jejich nabitému programu k nám chodí jen zřídka. Můj manžel a já jsme se proto rozhodli, že přijmeme dítě, které osiřelo. Synovi to nevadilo. Pochopil náš záměr.
Navštěvovali jsme školu pro sirotky
Chodili jsme na návštěvy do školy pro sirotky a také připravovali dokumenty pro adopci dítěte. Pak se však události nečekaně změnily a proces musel být urychlený. Manžel onemocněl. V tu chvíli mi došlo, že není na co čekat a vzala jsem si do své péče devítiletou dívenku. Dítě mi nabídli zaměstnanci sirotčince. Dívka byla krásná a měla okouzlující úsměv. Alinka byla v dětském domově pro opuštěné děti dva roky.
Nastoupila, když ji bylo sem let. Během jejího dětství ji opustilo pět pěstounských rodin. Alinka byla plachá a nechtěla se mnou mluvit. Vychovatelka ji však požádala, aby mě provedla po sirotčinci. Pak dívenka ožila. Provedla mě a seznámila mě s životem v domově. Bylo znát, že touží po rodině. Objala jsem ji a políbila. Od té doby jsem cítila, že je to moje dcera. Nejprve byla u nás doma jen na víkend. Moc se jí líbil dům i zahrada. Adaptace do rodiny byla však náročná.
Dívka pocházela z alkoholické rodiny
Alina po sobě neuklízela, vzdorovala nám. Později jsme se jeli podívat, kde vyrůstala. Její rodný dům byl v havarijním stavu. Prozradila nám, že rodiče pili a mnohdy byla ona a její dvouletý bratr v noci vyhozeni na ulici. Děti byly hladové, špinavé a v roztrhaném oblečení. Právě sousedé na poměry v rodině upozornili a zavolali sociální úřad. Později jsem zjistila, že malého chlapce adoptovala dobrá rodina. Dohodla jsem se s nimi, že se sourozenci budou moci setkávat o víkendech.
Aliin stav jsem konzultovala s psychologie, nakonec se velkým pomocníkem stal náš dospělí syn. Stal se pro ní autoritou a vzorem. Alinka je s námi čtyři roky a změnila se jak vzhledem, tak chováním. Je velmi dobrou studentkou a umí vzít za práci. Její biologická matka bohužel zemřela a otec je ve vězení za krádež. Mé adoptivní dceři je dnes 14 let. Často mi říká, že jsem její nejlepší matka. Ona je pro mne tou nejlepší dcerou.
Zdroj: UberAlles
