Někdy si člověk může říkat, že by chtěl ušetřit, a tak nebude kupovat zbytečnosti. Jenže s dnešní cenou všech různých produktů je to docela dost těžké.
Většina domácností to má nastaveno tak, že muž nosí domů větší obnos peněz a žena se při své práci stará o domácnost, nákupy a úklid. Jenže potom se může stát, že muž neví, co kolik stojí, a tak si začne myslet, že jeho žena až moc utrácí za zbytečnosti. Takhle to měl i muž z dnešního příběhu, který se rozhodl, že se na nákupy raději vydá sám, aby manželce dokázal, že neutratí tolik jako ona.
Hodně se mi snížil plat
Za nákupy u nás doma je zodpovědná především moje žena. Odchází z práce mnohem dříve než já, a proto má každý den tu možnost, zastavit se v obchodě pro potraviny a další věci potřebné do domácnosti. Úplně všechno platí mojí platební kartou. Bylo období, kdy mi bylo víceméně jedno, kolik peněz žena utrácí, protože šetřit jsme opravdu nepotřebovali. Jenže přišla další krize, mně i mým kolegům sebrali prémie a snížili plat a zkrátka pro všechny to bylo obtížné.
Žena utrácí až příliš mnoho
Kvůli snížení platu jsem začal kontrolovat naše měsíční výdaje. Začalo se mi zdát, že moje žena začíná v obchodě každý den nechávat zbytečně moc peněz. Jednoho dne jsem se vrátil z práce velice unavený a naštvaný. Dopadlo to tak, že jsme se s ženou pohádali a já se jí nakonec zeptal, za co utrácí takové množství peněz. Odpověděla mi, že přece za to, co jíme a používáme úplně každý den. A také to, že jestli mám nějaký problém, můžu si chodit nakupovat sám.
Toho jsem se samozřejmě chytil a řekl jsem jí, ať mi napíše seznam věcí, které potřebujeme, a že je zajdu koupit. Manželka se začala ironicky smát s tím, že i když je napsaný seznam, jsou věci, na které se zapomene, a to, že je potřebujeme, zjistí až v obchodě.
Tak jsem zašel nakoupit
Následující den jsem musel v práci skončit dřív, abych stihl nakoupit, než všechny obchody zavřou. Nečekal jsem to, ale trvalo mi dvě hodiny, než jsem nakoupil všechno, co mi přišlo, že potřebujeme. Snažil jsem se nakoupit jen to nejlevnější a nejnutnější, abych ženě dokázal, že se na nákupech dá velice dobře ušetřit.
Když jsem přišel k pokladně a paní mi sdělila, kolik budu platit, myslel jsem si, že na místě omdlím. Takové množství peněz, a to jsem víceméně ani nic nekoupil, jen to nejpotřebnější. A v tom mi došlo, jak hrozně jsem se zmýlil. Musel jsem ještě zajít do květinářství koupit manželce tu nejkrásnější květinu jako omluvu. Už nikdy jí o utrácení peněz nic neřeknu.
Zdroj: Mandarynka
