rodina

Kdo by si nepřál mít spokojené vztahy v rodině. Život bohužel není vždy nejrůžovější a musíme se sním umět poprat. Pokud se v rodině nachází nestabilní vztahy, je to vždy pro jednotlivce velice úzkostlivé. My se v našem článku zaměříme na vztah mezi matkou a její dcerou. V této dvojici se vyskytují obvykle silná pouta, ale ne každému člověku je přáno mít úžasnou mámu, která je pro něj zároveň největší kamarádkou.

Zamilovaní lidé, kteří spolu delší dobu žijí, dřív nebo později přistoupí ke kroku, který by je měl spojit navždy i oficiálně. Uzavřením manželství však opravdový společný život teprve začíná. Soužití s druhým člověkem není jen o věcech krásných, ale i o těch náročnějších.

Čeká vás porod a nevíte, co vás čeká po něm? Připravte se na mnoho změn, které novým členem domácnosti nekončí. Nové stavy i změna vašeho těla vás překvapí.

Život není jen o práci, je především o vztazích, které máme se svými blízkými. Příběh, který se vám chystáme vyprávět, je o otci jedné rodiny ze Singapuru, který bojoval s nedostatkem rovnováhy mezi pracovním a osobním životem. Jak to nakonec dopadlo a proč vám jej vyprávíme? To se dozvíte na konci.

Manžel mě opustil před 9 lety. Tehdy jsme spolu žili téměř 10 let. Navíc jsme před 4 roky měli nádhernou svatbu. Když odcházel, netušila jsem, že si našel někoho jiného. Naše manželství ztroskotalo. Je konec. To bylo to jediné, co jsem dokázala vnímat.

Kdo by někdy jako dítě nezažil špatný sen nebo zvuky bouřky, které vyděsí natolik, že jedinou možností je úprk do rodičovské postele a pokračování spánku v rodičovské náruči. Jednou, dvakrát, třikrát. Tím se nic nezkazí a nahodilé spaní dětí v rodičovské posteli problémem není. Jsou však děti, které tráví v rodičovské posteli každou noc a nejsou ochotny spát v oddělené posteli, záminka pro to, proč spát s rodiči se vždycky najde.

Nějakou formu zrady zažil asi každý, od nedodrženého slibu až například po nevěru. Někdy je velice těžké začít po takové zkušenosti znovu, zejména tehdy, když za takovým činem stojí někdo z vašich nejbližších příbuzných nebo přátel. A pokud jsou mezi osobami, které vás zradí, dokonce vaše matka a váš bratr, kterým jste do té doby naprosto důvěřovali, neumíte si možná takový šok ani představit.

Péče o děti je pro většinu dospělých naprosto přirozená, zejména když jsou malé a bez jejich pomoci a starostlivosti se neobejdou. Když jsou ale děti větší, vyvstává otázka, nakolik jim další cestu ulehčovat a nakolik je postupně zapojovat do běžného života, v němž jsou již povinnosti a také odpovědnost za vlastní rozhodování a jednání.